Sypejte ptáčkům

TÝDEN.CZ

24. 10. 2018
Rubrika: O jídle a pití

Jak jsme dostali za uši

Autor: Felis Domestica

12.03.2009 06:54

V sobotu jsme chtěli jít do Světozoru a případně vyzvědět, jak se stát milionářem. Bohužel, tento nápad dostalo příliš mnoho lidí, tak nás u pokladny vítala cedule „Dnes vyprodáno". Tímto jsme se celkem neplánovaně a již beze spěchu dostali špacírem do dolní části Václavského náměstí, zvané Můstek.

Na Můstku probíhala Akce.

Akce Ochutnejte Evropu, jejíž mediální ozvěny jsme sice zaznamenali, ale netušili jsme, že stále ještě ... Na improvizovaném náměstíčku bylo poskládáno něco přes dvě tři desítky stánků s něčím, co my doma důvěrně nazýváme krojovanými specialitami. Tedy, aspoň to tak zdálky vypadalo. Stánky působily vkusně a jednoduše. Při bližším ohledání jsme zjistili, že bohužel  i sortiment je značně jednoduchý. V každé jiné zemi, kde jsou trhy vítanou příležitostí pochlubit se vlastními produkty a výrobky, by byly stánky natřískané dobrotami a obložené labužníky. Zde však probíhala pouze hra na prodavače a zákazníka. Stánky poloprázdné, bez nápadu, s minimem zboží. Některé byly zavřené úplně. A člověk by naivně řekl, že na takovou Akci je třeba dovézt to nejlepší a nejzajímavější ...

Obešli jsme ten smutný skanzen českomoravskoslezské nevynalézavosti a zastavili se tam, kam to mou drahou polovici táhlo již delší dobu. Toužil totiž ochutnat laskominu, která udělala v Evropské unii tak trochu kravál, vymohla si svoji vlastní ochrannou známku a teď si hrdě nese své Chráněné zeměpisné označení. Štramberské uši. Tím, čím je pro Rakušany Sachrův dort, pro Belgičany pralinky a pro Italy tiramisú, tím by zřejmě měly být pro obyvatele České republiky Štramberské uši.

Za pultem stály dvě dámy a nabízely pár sáčků s ušima. Když pominu obal, který silně evokoval dobu rozvinutého socialismu, uši mě překvapily svou velikostí. Žila jsem v bludu, že jde o cukrovinku, kterou jsem znala pod názvem anýzová ouška.  Její výroba byla v jisté spřátelené rodině opředena tajemstvím a nikdo nebyl ochoten je prozradit. Uši tedy  překvapily velikostí, tvarem, barvou - vším. Ochutnala jsem z ošatky ulomený kousek a napadlo mě, že už jsem tedy opravdu jedla zajímavější věci. Můj muž je však vzorný a poctivý zákazník, a když už někoho obtěžuje svou přítomností, nikdy neodchází s prázdnou. Pohrdl ochutnávkou a rozhodl se zakoupit uši rovnou. A prý s čím to máte? No, tyhle jsou s arašídy a tyhle s para ořechy.

Ach ty má dobroto! Připouštím, že naše hospodyňky v průběhu staletí adoptovaly mnohé suroviny, které se teď tváří jako domácí. Koření, pochutiny, ovoce, zeleninu ... Pyšnit se však chráněným zeměpisným označením s přidáním arašídů nebo para ořechů mi připadá podivné. Proč? Toto označení je udělováno produktům, které jsou pro tu kterou oblast tak typické, že je prakticky vyloučeno, aby něco podobného mohlo vzniknout i jinde.

Ano, je možné, že zcestovalí Tataři tenkrát ve 13. století v těch pytlích s ušima uřezanýma svým protivníkům přitáhli i nějaký ten jihoamerický burák či paraořech a všechno je to do puntíku správně. Ale pak by musel Praotec Štramberák víc než dvě století před Kolumbem potajmu vážit individuální cesty za velkou louži a vozit vzácnou surovinu.

Přikláním se k prozaičtějšímu vysvětlení. Letos prostě ve Štramberku pekli tak moc, že už jim nezbyly žádné mandle, ba ani žádné lískové, ani vlašské ořechy. Museli proto sáhnout k  inovacím. Že nejsou moc povedené  - to je vlastně úplně jedno. Své zeměpisné označení máme, reklamu taky. A všechno chrání jedno velké výrobní tajemství. Vždyť kdo by dokázal dát dohromady recept, když si na pytlíček napíšeme: Složení: trvanlivé pečivo ze šlehaných hmot, pšeničná mouka, cukr, vejce, směs koření,  kypřící prášek, karamel, voda. (Zde zapláčou především ti, co mají na arašídy a para ořechy alergii - a že jich pár bude. )

Přiznám se, že po této zkušenosti jsem dostala nezřízenou chuť na uši jiné provenience. Fajn by mohly být třeba uši turecké (neplést prosím s tatarskýma). Nakonec, z Turecka k nám maďarskou a rakouskou oklikou přišla i taková dobrota, jakou je jablečný závin.

Prostě - některá měření sil se dají vyhrát i tím, že se člověk nezúčastní.  A teď už chápu, proč třeba národní stánek Chorvatska zel v sobotu prázdnotou.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.89

Diskuze

Felis Domestica

Svět je takový, jaký není

Oblíbenost autora: 6.95

O autorovi

___

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA